Články
Články
Když jsem byla malá, tak jsem se chtěla naučit jezdit, chtěla jsem umět, to co ostatní a v té době jsem však netušila, jestli je to dobré pro mého koně nebo ne. Věta : ’’ Chybama se člověk učí ’’ byla mým nejlepším kamarádem. Také, že musím, alespoň jednoho koně zkazit, abych se naučila jezdit. Je to opravdu tak? Já myslím, že něco na tom pravdy je , určitě jsem nezačínala na nejcitlivějších klubových koních, abych se učila citu ihned od začátku, protože ty koně, žádný cit neměli, protože jim , jakákoliv pomůcka z důvodů rezignace byla vskutku ukradená. No já se jim ani nedivím, když jim každý jezdec dával jinou pomůcku… Jen bláznovi by se chtělo pro takové otravy pracovat.
Když si člověk vezme, že většina klubových koní je “takových to” , aby svou denní rutinu přežili, co se učí budoucí generace, pokud se jim zrovna nepoštěstí po krátké době, dostat koně svého a s citlivým trenérem a koněm se začít postupně učit citu. Ono pokud, na svého koně budete aplikovat to, co jste se naučili na koních předchozích, tak jistě brzy získáte, to na čem jste předtím jezdili, protože kůň se proti Vám uzavře, neboť mu Vaše působení bude nepříjemné, ale myslím, si, že ve většině případů, i když si myslíte jaký jste jezdec, tak budete muset začít od začátku. Pokud Vám jde o takovéto příležitostní svezení a koně ani tak neřešíte, tak Vám přeji příjemné svezení, ale opravdu netušíte o co přicházíte, protože to jaký svět Vám otevře kůň, který Vám i Vaší ruce věří, to v jakém jednou budete souznění, je pocit nepopsatelný. (A ano trvá to roky.)
Spousta lidí jezdí s rukou mrtvou, myslí si, že neutrální ruka vlastně koni neuškodí, ale to , že kůň chodí prohnutý s hlavou v nebesích má mít pozitivní vliv na jeho aparát? Jasně pak, tu máme další extrém , aneb když si lidé myslí, že své umění vylepší vyvazovacími prostředky, tak to je prosím , taky další vymoženost dnešní doby. To , že to dobře vypadá neznamená, že je to dobře. To Však nikoho v dnešní době moc nezajímá, protože dnešní svět všechno hraje na dojem. Pak tu máme další extrém, co bych nazvala návrat k přirozenosti, tak ten i , když nemá daleko od skupiny číslo 1 , alespoň koně nechává koněm a nediktuje mu, jak má chodit.
Bez správné práce a chutě se vzdělávat , nedocílíte toho , co vidíte na obrázcích. Bez píle, trpělivosti a cítění se nenaučíte s koněm komunikovat. Ježděním 1x měsíčně se nikdy nenaučíte, to co ježděním každý den. Trenér , které takové věci neumí definovat není trenérem, nýbrž Vaším dohledem. Musíte si vybrat, pokud se chcete učit vozit nebo se učit koni naslouchat. Je hezké, že Váš trenér je Vašim kamarádem, ale máte pocit, že jste se někam posunuli? Máte pocit, že tam, kde jste byli před rokem nejste stále? Ruku na srdce, s novým rokem můžou přijt i nové věci a vy se je nemusíte bát změnit.